Pavel Bobek

 

 

  LÁSKO MĚ UBÝVÁ SIL

  POJĎ STOUPAT JAK DÝM

 

 

 

 

 

LÁSKO MĚ UBÝVÁ SIL

 

(Pavel Bobek)

 

(A)Já sám pozdě večer jsem do sálu vešel,
sedl za stůl a uslyšel (E)smích,
krásná se (Hmi)zdála a (E)na mne se (Hmi)smála,
já se zeptal, jak (E)říkat jí (A)smím,
jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
máš-li touhu, tak(A7) líbat mě (D)smíš,
(E)a bílá jak svíce už neřekla více,
já se díval, jak sedá si (A)blíž.

Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
a vzápětí zamířil k nám,
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
měl začít a právě mě zbít,
však zničil mé plány, řek' namísto rány
slov pár, dodnes slyším je znít.

Ref:
Řekl jí:"Lásko, mně ubývá (D)sil,
já říkal si dávno, že bídným jsem (A)byl,
já (D)cítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj (A)cíl,"
řekl jí:"(E)Lásko, mně ubývá (A)sil."

Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
ale jeho stín nezmizel s ním,
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
jak si říkám, že nepůjdu dál,
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
těch slov pár a stín, co tam stál.

Ref:
Řekl jí ...

 
 

POJĎ STOUPAT JAK DÝM

 

(Pavel Bobek)


/: (G)Pojď stoupat jak (C)dým,
až tam, (D)kam jen ptáci mo(G)hou :/

(D)Plout po nebi jen, 
výškou (G)být opojen
jen své sny si (D)můžeš vzít
tam kde vládne (G)mír a klid.

/: (G)Pojď stoupat jak (C)dým,
až tam, (D)kam jen ptáci mo(G)hou :/

Plout po nebi jen, 
výškou být opojen
jako dým z mé dýmky nebem pluj
za sebou nech zemi a smutek svůj.

/: (G)Pojď stoupat jak (C)dým,
až tam, (D)kam jen ptáci mo(G)hou :/